Dostal jsem za úkol napsat o tom, co pozitivního lze nalézt na tom – býti mužem. Jako první mě napadlo, že je vlastně skvělé být ženou. Obdivuji ženskou krásu, šarm a vtip, a to i přesto, že muž a žena spolu občas ztroskotají.
Upřímně, nemám rád srovnávání a porovnávání, neb všechno je právě tak, jak to má být. Muž a žena spolu nemají soupeřit, ale doplňovat se. Proto do sebe taky tak skvěle zapadají. Přesto se věčný „boj“ muže se ženou vede v duchu dobírání se, že muži umírají na rýmičku a ženy neumí parkovat.
Následující řádky se proto nesou na vlně humoru a velké nadsázky. Pokud by chtěl být někdo vztahovačný, chyběl mu v životě nadhled, a k tomu podléhá současným trendům přehnané korektnosti, ušetřete si své trápení a následující řádky raději nečtěte.
Nesporné výhody bytí mužem
- Já osobně mám tu výhodu nejen proti ženám, ale i proti ostatním mužům, že si mohu krémovat celou hlavu Niveou, aniž bych řešil, že si tím umastím vlasy. Boj proti lupům mám tak navždy vyřešený.
- Skvělé je, že, že si nemusím (stejně jako pár vyvolených žen) malovat nový obličej na ten původní. I když nutno přiznat, že jsou dny, kdy se mi iPhone nechce odemknout přes Face ID a poníženě musím zadávat kód.
- Nepodléhám toliko módním trendům. Takže si například nemusím píchat do rtů cosi, abych se pak mylně domníval, že budu víc sexy. Ale proti gustu… Navíc když to jednomu pomůže k sebevědomí, proč ne! Třeba taková Donatella Versace je teď určitě opravdu šťastná!
- Porod je v našem případě jen to, že nám něco nejde opravit. Ve skutečnosti je skvělé, že to příroda zařídila právě tak, jak to je. Když nás vidím „umírat“ při chřipce, porod bychom prostě neměli šanci přežít vůbec a vyhynuli bychom, Darwinovi navzdory.
- Jsem ušetřen trápení s vypínám si obličeje, jako když si upínám cyklistickou helmu. Vypínání obecně vůbec nerozumím, neb ženské vrásky shledávám půvabnými. Jako muž mám však tu výhodu, že se mračím bez výčitek k vedlejšímu efektu.
- Když se mi chce na toaletu, prostě si tam dojdu a nemusím stát frontu. Co jsem si tak ale všiml, pánské kabinky na koncertech bývají poslední dobou genderově vyvážené. Tedy v časech, kdy jsme na koncerty ještě směli chodit. Teď už nebudou ani fronty, ani koncerty.
- V práci mi nikdo neplácá na můj sexy zadek, chce po mně jenom práci, žádné přesčasy za zavřenými dveřmi a už vůbec po mně nikdo nechce, abych své povýšení řešil přes postel. To není samozřejmě pravidlo, ale tu a tam se to prostě děje. A mě vlastně mrzí, že se u nás nemám s kým vyspat, protože já bych takový kariérní postup rozhodně přivítal. Slovo rozhodně tady znamená jen krásnou šéfovou lehké a střední váhy. Jinak bych raději zůstal u svého platu a pozice.
- Ať už se kdy stanu rodičem nebo ne, má prsa se nebudou řítit k zemi. Pupek je bude v takovém čase statně podpírat zespodu až splynu v sympatického Homera Simpsona. Tři vlasy už mám.
- S tímhle nesouhlasím, ale patrně beru větší plat, než má kolegyně. Nikdy se to ale nedozvím, protože už jsme si přestali soudružsky nahlížet do výplatnic.
- V případě, že dnes nebudu mít dobrou náladu, nebude můj stav přičítán automaticky jinému stavu. Tedy ne jinému jako jinému, ale jinému jako jen jinému. (Kolegyně říkala, ať radši napíšu PMS, aby to bylo úplně jasné.)
- Zatímco jako žena bych se musel stydět za počet svých partnerů, jako muž dostanu jen přívlastek kance a v hierarchii alfa samců budu stoupat spíše vzhůru, zatímco ženu bude táhnout k zemi nestoudná ostuda.
- Dá se předpokládat, že pokud si nevezmu princeznu Droběnu, nebo pokud se mi v ní nevyjí, bude to statisticky bohužel chudinka spíš ona, kdo se stane obětí domácího násilí. Pokud by mi ovšem jednu ubalila princezna Droběna, rázem by ovdověla vlastní rukou.
- A vůbec, kamarád Jirka mi radil, abych se nikdy neženil, že každá žena se promění v „tlustýho kamaráda“, který mě bude mlátit a brát mi peníze!
- Pokud bych se stal hlavou rodiny, budu to spíš já, kdo bude nosit kalhoty. I když třeba kamarád Kamil si vzal po svatbě dobrovolně manželčino příjmení. Naštěstí bez přechylování. To bych dal taky. Hlavně, abych si nemusel měnit i křestní a nebyl ze mě třeba Lojzička.
- Nezpochybnitelnou výhodou je oblékání. Nevyžehlené tričko, není to ostuda, jen revoltující osobitý styl jedince – povětšinou samotáře.
- Nešílím, pokud má kolega stejné lodičky, pardon, boty. Ani kabelku bych mu nezáviděl. A kdyby měl z tržnice kabelku Hugo Bos, nebo Lusy Viton, nepoznal bych to.
- Nikdo se mě neptá na mateřskou a nejsem ani tolerován díky blížícímu se přechodu. Jako muž jsem hrdý na to, že mám svůj vlastní, andropauzu.
Je skvělé být mužem, a ještě skvělejší je být ženou. Ženy jsou krásné, voní, chutnají, učí nás pokoře. Vůbec ale není špatné býti mužem, protože jak zpívá Walda: „Když jdou na mužskýho léta, teprv je to vážně chlap.“
A to nejdůležitější na konec, toto je jen a čistě můj pohled. Nemluvím za všechny muže, jen za sebe!
Zajímá vás pohled ženy? Pak si přečtěte náš předchozí článek Štěstí je… být ženou!
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com