Je nádhera, když vztah kvete, přesto jsou hranice, které je dobré mít na zřeteli. Dopomohu si legendární hláškou ze Sněženek a machrů: „Ale pane profesore, Vy jste studovanej člověk, vždyť Vy víte, že to uhlí nemá nožičky.“ Přičemž se podnapilý kotelník snaží panu profesorovi vysvětlit, že se nic neudělá samo. Tedy i ta fůra uhlí bude potřebovat asistenci. Se vztahem je to na chlup stejné. Potřebuje své.
Dělají-li dva totéž, není to totéž
Možná jsem začal příliš poeticky nebo na to šel snad trochu oklikou, ale to všechno jen proto, abych demonstroval názorovou rozdílnost. Proč? Protože tak to v životě chodí. Někdy jsme si podobní nebo to snad máme i stejně, ale v něčem se prostě „nikdy“ neshodneme. Na jednu věc můžeme mít úplně jiný pohled (a náš je samozřejmě ten správný). Někdy to dokonce vypadá, jako by byly věci dvě. A tak je to i s chápáním toho druhého. Každý to dělá „po svém.“
„Václave, proč Ty nejsi moje žena?“
Stěžuje si hlavní postava ve filmu Na samotě u lesa svému příteli, pražskému lékaři, když si spolu notují při topení blech, pro které jeho žena odvezla děti z chalupy. S ukázkou utíkám k filmu z toho důvodu, neb českou klasiku viděl asi každý a vybaví si nejen onu scénu, ale celý film, kde je krásně vidět to, jak spolu sice muž a žena dokáží žít, ale mají naprosto odlišný pohled na svět. Jde o to, že spolu žijeme, vychováváme děti, snažíme se najít společnou cestu a někdy to prostě přes vzájemnou rozdílnost muže a ženy drhne.
Proč muži chodí na pivo
Jednou jsem si stěžoval kamarádovi, že mi má přítelkyně, se kterou jsem tenkrát žil, v některých ohledech vůbec nerozumí. A já to po ní samozřejmě vyžadoval! Protože ona je přece má spřízněná duše a ona mi musí rozumět! Jenže v tom bodě mě kamarád Džordž zastavil a s obrovským smírem z vlastní zkušenosti pravil: „Ale na to máš přece nás, kamarády! Tohle nemůžeš chtít řešit s manželkou.“
Tokání u vína, nebo tokáň na víně?
Ať už tak nebo tak, jedná se o prostor, který potřebují ženy stejně, jako muži. A pokud ho nemají, měli by ho získat. Ženám to ohromně sluší, jsou krásné, voňavé a některé jsou i naše. O těch ostatních se dozvídáme doma skrze soukromou drbárnu, které nerozumíme. Nám je opravdu jedno, že kolegyně v práci je příšerná protože…, že nejlepší kámoška řekla tohle…, nebo jak je možné že… Pro nás je to stejné, jako vzít ženu do garáže k rozebranému motoru auta a demonstrativně se rozčilovat nad tím, jak je možný, že tohle vymyslel inženýr.
Hrušky a jablíčka
Komunikace mezi mužem a ženou je důležitá. Přesto existují témata, která sice nejsou „tabu“, ale měla by být probírána výhradně s kamarádkou. Bude té věci lépe rozumět, lépe ji naslouchat a lépe reagovat. I my muži, se musíme smířit s tím, že obdiv nad sestaveným kolem, vyleštěným autem, zvukem motorky, nebo skvěle vyřešeným upevněním televize, budeme ponejvíce slýchat od svého kamaráda.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com