Ať už máte jakékoliv zkušenosti a vlastně i přání, letos vám s rozhodováním o dovolené tak trochu pomohl kolektivní osud. Velké cestovky ruší zájezdy, plány se mění ze dne na den. Vzduchem letí otázka: „Jak se dostat k moři? S někým jiným, nebo na vlastní pěst?“ A není náhodou na čase začít přemýšlet nad dovolenou u rybníka?
Bylo nebylo…
Za dávných (vlastně jak pro koho) časů, byla cesta k moři stejně ojedinělá, jako je dneska cesta k rybníku. Bylo to především tím, že vyrazit k moři bylo finančně poměrně dost náročné, a to se ještě muselo před někým klečet na kolenou, nebo někoho znát. V tomto ohledu už není sice tak zle a k moři může, nebo doposud mohl, vyrazit skoro každý, ale to podstatné se nezměnilo. To, co představuje dokonalá dovolená.
Dovolená jako společenský statut
Pro většinu z nás znamená dovolená to samé, liší se jen místem, délkou, skladbou společnosti apod. Dovolená představuje odpočinek, na který se těšíme už první den v práci po dovolené právě dokončené. I tak to ale vypadá, že se pár věcí změnilo. Dovolená má opět statut, který reprezentuje naši důležitost ve společnosti. Začínat to může „masáží“ dětí ve škole, kde ratolesti těch movitějších nosí v iPhonu zážitky z Karibiku, nebo je rovnou sdílejí na sociálních sítích. A abychom my rodiče neviděli naše děti trpět, vyrazíme s nimi taky k moři, ale na dluh!
Lze přežít odlišnost?
Ve třídě jsem byl poslední, kdo měl plísňáče, digitálky i céčka. Za život jsme byli s rodiči na dovolené jen jednou – v Čechách a Trabantem. Ano, vyrůstal jsem v chudobě, ale jako dítě jsem to nepoznal, tedy krom posměchu spolužáků. Neměli jsme chatu, ale dodnes si pamatuji na odpoledne, kdy jsme vyrazili k potoku, kde kvetly blatouchy a kam nám maminka na piknik zabalila oběd a napekla poctivé buchty. Překrásný, nezapomenutelný zážitek na harmonické, poetické odpoledne s rodiči, kteří mě zahrnovali láskou.
K moři jsem se dostal prvně do Rumunska v 15 letech a mám pocit, že jsem o nic nepřišel. Dětem je totiž úplně jedno, kde jsou, chtějí jen jedno, být s rodiči. Samozřejmě do puberty. A že nemáte na cestu k moři? Chudoba na mě zanechala jen pozitivní následky, ze kterých těžím dodnes. Naopak děti prominentů se staly v životě bez pomoci jiných trochu neschopnými.
Last minute našeho rozhodnutí
Dnes nemají rodiče příliš mnoho času na děti. Musí vydělávat peníze, ale na co? Vydělat méně a být spolu u rybníka, je jistě lepší rovnice než padnout vyčerpáním, nebo do dluhové pasti kvůli cestě k moři na dluh. Na kempování ve stanu u rybníka navíc nikdy nezapomenou. Je to dobrodružství, rozhodně větší, než pobyt v „pětihvězdě“. Děti se učí větší samostatnosti, nepohodlí a lépe je to připravuje na život. A jestli nezapadnou v davu spolužáků? A co tak vážného se jim stane? Budou hledat vždy svou vlastní cestu, vyrostou z nich osobnosti s vlastním názorem. Nechte kopírovat svět ty ostatní.
S partou kamarádů jezdíme na začátku prázdnin celé rodiny už více jak 20 let k jednomu rybníku. Kamarád říká, že je to louže, ale přesto nevynechá, je tam totiž krásně. Čechy jsou nádherné, malebné a je hezké, když si děti budují vztah k vlastní zemi a ne k vlastní důležitosti pobytem na luxusní dovolené, na kterou si nota bene půjčíme.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstok.com