Když mi bylo daleko do dospělosti, učil jsem se principům světa na deskových hrách. Jistě jsem nebyl jediný a jen díky tomu nemusím složitě vysvětlovat, co byly „Dostihy a sázky“ – malé tajemství kapitalismu, které se objevilo v době, kdy socialismus začínal viset na vlásku. Investice, špatné investice, hlad po úspěchu a základní principy kapitalismu, který se chystal k moci. Jak hluboko do nás pronikl princip dětského mamonu?
Kůň Napoli
Dodnes to vidím před očima. Na podkladu tmavě fialová barva a na ní v bílém kolečku bělouš Napoli. Jeho pořízení stálo rovných 8 000 Kčs, což v dobách platu 2 000 brutto byla obrovská částka, ale jako investice byl nejlepší. Hned vedle něj sídlil bělouš Narcius levnější jen o tisíc korun. Když vám ho někdo vyfoukl a školil vás na něm, že vám ho neprodá, ale třeba vymění rovnou za celou stáj, bylo to jasné nahlížení do principu kapitalismu. Už na samotné pořízení drahý kůň měl po několika kolech mnohonásobně vyšší cenu. Mít fialovou stáj znamenalo být předurčen k úspěchu, nebo rovnou výhře. Bylo to jako se dobře narodit.
Zdroj fotografie: Fantasyobchod.cz
Fantom a Gavora
Naproti tomu oranžovo žlutá stáj, kterou prostě nechcete, byla spíš odkazem toho, co na vás zbylo. Byly zde ještě naděje jako „trenéři“, na kterých se dalo taky poměrně dobře kasírovat. Tedy pokud jste je měli všechny najednou. Když na vás nějaký nešťastník šlápnul, kroutil se jak vězeň pod elektrickým proudem. Co to ale bylo oproti prohlídce oné fialové stáje, na které jste „náhodou“ měli nějaký ten žeton navíc. Udělat si prohlídku stoupnutím na jednoho z běloušů, bylo jako projít rozvodem, který bere vše.
Opar mamonu
Je velmi zajímavé na tohle všechno nahlížet zpětně. Tenkrát jsem si vlastně neuvědomoval vůbec nic. Měl jsem jen radost z toho, když jsem téměř vždy každého oškubal a vyhrál. Pamatuji se, jak jsme jednou s kamarádem nadhodnotili žetony a já nad ním vzápětí vyhrál 2,5 miliardy. Kam se ty peníze poděly, nevím. Ani nevím, kde je ona úspěšná stáj dnes, kde jsou vlastně všechny ty peníze za veškeré prohlídky stájí. Jediné, co zůstalo na jazyku, byla chuť úspěchu. Bylo to jako jednou v životě ochutnat toliko typickou chuť lanýžové omáčky a vědět, že tohle z paměti nikdy nezmizí.
Karty osudu
Uvědomuji si jen jedno. Všechno to byla úžasná průprava na současnost. Je zajímavé, jak moc je podobné naučit se investovat jako dítě do toho správného, ať už vezmeme onu fialovou stáj jako suplement nemovitostí, nebo třeba vzdělání. Teprve dnes mi dochází, jak moc jsou tyhle hry v životě dětí důležité, jak moc je dokáží právě na život připravovat, včetně nezbytných porážek a životních proher. A jaké bych si z toho vzal ponaučení dnes? Že mít i onu oranžovo žlutou stáj s Gavorou a Fantomem je vlastně krásný úspěch a že rozumná dostatečnost je mnohem víc, než svůj život proměnit v dostihy a sázky.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com