Song od Lucie, jedné z nejúspěšnějších hudebních skupin české historie, je v našich hlavách zakořeněn tak hluboko z jednoho prostého důvodu. Je hustým vývarem životních zkušeností nás všech. Těžko hledat někoho, kdo nezažil, nebo snad nepoužil onoho principu. U nás lidí jsou slova pavím peřím, kterým se my muži čepýříme před samičkami. Jsou ale šrouby do hlavy správnou cestou? Kdy jsou ještě dobré a kdy po nich v hlavě zbude jen díra a je lepší se jim ubránit?
Kočka a myš
Hájení žen je v tomto období opravdu velmi těžké. Stojí na hraně kompromisu, kdy je léto vysvléká do nahoty, nebo jen přidává na jejich odvážnosti při zkracování sukní, a na druhé straně stojí cudnost dokreslující věčnou hru na kočku a na myš. A naproti tomu všemu jsme tady my, muži, zranitelní svými pudy. Z našich úst a skutků vycestuje jen to, co už nejsme schopni zachytit vlastní myslí a kde pouta bontonu spadnou, jako když v nich zhubnou ruce.
Míra a Jíťa…
… žijí v Německu, kam byl Míra povolán za prací a vzal tak s sebou celou svou rodinu. Jíťa o sebe neustále pečuje a důstojně vzdoruje času. Když přijedou do Čech na návštěvu, vždy ji chválím, jak skvěle vypadá. „Vidíš, Ty mě vůbec nepochválíš!“ vyčítavým tónem směrem ke svému muži reaguje Jíťa na mou lichotku. A přesně v tomto bodě jsem si uvědomil, jak strašně jednoduché je vznést lichotku cizí ženě a jak nefér to vůči jejímu manželovi je.
Meritum věci
Ukrývá se přesně mezi prvním a druhým odstavcem. Je to balancování na hraně chtíče, který v sobě máme zakořeněn a krutou realitou, kterou si tady spolu žijeme. Stojí skutečně moje lichotka nad tím, jak se manželé chovají ke svým ženám dvacet, třicet, nebo i více let? Samozřejmě, že ne. To oni jsou hrdinové novověku. Kdo jsem já, kdo přijde a pochválí někoho, o koho jsem se nikdy nemusel starat, být mu poblíž v těžkých chvílích a jen sebral třešničku na dortu?
Casanova
Možná se ze vztahu za dlouhá léta vytratí krásná slova. V tom se v životě objeví někdo nový, kdo jich má na jazyku tisíce. Záhy vzniká situace, kde je pak snadné podlehnout svodu, tedy zmíněným šroubům do hlavy. Správné to ale jistě není. Není dobré se nechat oklamat roztaženým pavím peřím, které může v daný okamžik ohromit. Nikdo totiž nezná odpověď na otázku, jak by vypadalo soužití s tímhle pávem za takových, co dvacet, třeba jen pět let! Jak poznat, že by zrovna tohle nebylo ještě horší než to, co máme teď?
Romeo a Julie
Je škoda připravit se o něco pro pár hezkých slov a uvěřit pozlátku. Nechat se vtáhnout do nebes slasti rychlovýtahem. Pivu prostě vždycky spadne pěna. Ale až vám někdy na stole zvětrá, zkuste si takový pokus a nasypte do něj trochu soli a uvidíte, jak znovu krásně napění. Je to zázrak? Ne, jen chemická reakce, dost možná podobná té, která se vytratila z vašeho vztahu. A správně, pivo se po takovém pokusu už nedá pít. Ta pachuť už nikdy nezmizí. Proto je možná lepší pít zvětralé pivo a mít radost, že ho vůbec máme, než si pro rychlou pěnu zkazit navždy jeho chuť.
Nehledejme zázraky, které neexistují a nevyhazujme troubu, protože přestala péct. Té mojí stačila součástka za 35 korun a peče zase jako nová. Najděme si takovou součástku ve vztahu sami a naučme se opravovat, ne vyměňovat. Uvědomme si, že Romeo a Julie jsou věční jen proto, že se Julie nedožila praní Romeových ponožek.
Zdroj fotografií v tomto článku. Shutterstock.com